Historie zemědělského družstva ve Větřkovicích, hospodařícího v krajině na náhorní planiněmezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy, začíná28. září 1958 v sále tehdejšího pohostinství U Benků, kde se sešli naši předchůdci, ale i někteří současní členové našeho družstva, aby na svolané ustavující schůzi založili Jednotné zemědělské družstvo ve Větřkovicích.

Vedení zemědělského družstva 1961

 

Vedení zemědělského družstva v roce 1961. Zleva předseda Ing. Pavel Chovaneček, pokladní Čeněk Sommer, mechanizátor a nákupčí František Hopp, stavbyvedoucí Karel Moravec, ekonom Vítězslav Čech a zootechnik Karel Hellebrand.

Samozřejmě založení bylo poplatné tehdejší době, schůze vedle zakládajících členů se zúčastnili, tak jak to tehdy bylo zvykem, zástupci politických a správních institucí tehdejšího okresu Vítkov a naší obce. Předtím než družstvo bylo založeno, archivní materiály zmiňují „nábor“ do družstva. Celkem ke dni založení družstva podalo přihlášku 110 zemědělských usedlostí s 855 hektary zemědělské půdy, z toho bylo 602 hektarů orné půdy.

Celkem vstoupilo do družstva 108 členů, z toho 82 mužů a 26 žen. Do družstva nevstoupili tři zemědělci, kteří dále hospodařili na svých hospodářstvích. Kronika zmiňuje,

že před založením družstva v zásadě nebyli v obci sedláci, kteří by byli v úpadku, tehdejší dodávkové úkoly byly plněny a překračovány.

Do představenstva byli na ustavující schůzi zvoleni členové:
Hellebrand Karel č. p. 71
Beniške František č. p. 116
Černoch Josef č. p. 29
Hopp František č. p. 21
Cihlářová Marie č. p. 9
Vladař František č. p. 52
Urbánek František č. p. 97
Sommer Čeněk č. p. 26
Schiller Cyril č. p. 80
Panáčková Marie č. p. 24
Zeisberger Jaroslav č. p. 34
Prvním předsedou družstva byl zvolen
Karel Hellebrand č. p. 71

Do revizní komise byli zvoleni členové:
Gintar Karel č. p. 64
Vladař Edvín č. p. 49
Moravec Karel č. p. 65
Lichovník Jan č. p. 10
Murcek Vincenc č. p. 134

Nad novým družstvem převzala patronát Státní banka československá, pobočka ve Vítkově, která nabídla  výpomoc zejména v účetní a administrativní agendě. V diskusi na ustavující schůzi se členové živě zajímali a připomínkovali předložené stanovy, zajímali se o termín zahájení společného hospodaření a zda počet členů bude dostatečný pro obdělávání tolika hektarů zemědělské půdy.

Po ustavující schůzi se sešli členové představenstva a revizní komise ke krátké poradě, na které se  domluvili na dalších pracích a termínu konání příští schůze představenstva. Zápis z ustavující schůze,  doplněný listinou přítomných, se dochoval v originále. Ustavující schůze se zúčastnil také redaktor Vesnických novin vítkovského okresu. V těchto novinách byl v následujících dnech vytištěn článek s názvem

„V neděli ve Větřkovicích ustaveno největší družstvo okresu“. Výstřižek z těchto novin se rovněž dochoval.

Z výroční schůze družstva. Zprava Karel Grossmann, Jan Vladař, Karel Šolaster.

V závěru roku založení již družstvo začínalo hospodařit společně, fakticky ale začalo hospodařit až v  následujícím roce, kdy byla pole již oseta po nutných tzv. hospodářsko-technických úpravách pozemků.  Družstvo vytvořilo již v začátku fond, v němž shromažďovalo příplatky za nadsmluvní dodávky, část byla  použita na výstavbu budov a na nákup strojů. Jedním z prvním rozhodnutí představenstva byla výstavba dvou drůbežáren za školou, které se začaly stavět v dubnu 1959. Podle pamětníků měli stavbu na starosti zedníci František Gintar a Vincenc Murcek. Jejich pomocníkem byl Václav Gintar. Tesařské práce dělal František Černoch. Veškeré práce byly prováděny ručně včetně míchání malty, k dispozici nebyla žádná míchačka.

Zprava M. Gintarová, A. Víchová, H. Jahnová, M. Víchová, M. Šenková st. a M. Šenková ml.

Václav Gintar. Tesařské práce dělal František Černoch. Veškeré práce byly prováděny ručně včetně míchání malty, k dispozici nebyla žádná míchačka.

Adaptace a nová výstavba

Dále byly adaptovány stodoly u Marie Cihlářové, č. p. 9 a Josefa Hoppy, č. p. 47 na výkrmny slepic. Výkrm měl na starosti František Urbánek. Slepice se prodávaly živé na trhu na náměstí ve Vítkově, jak je vidět na dobových fotogratiích. Po dokončení výstavby drůbežáren se začalo s výstavbou prvního a druhého kravínu. Rovněž tyto práce byly prováděny ručně, bez mechanizace. Práce byly zahájeny výkopem základů, které prováděli: Miroslav Panáček, Marie Panáčková, Václav Gintar, Josef Machovský a Karel Gintar.  Stavbyvedoucím byl Karel Moravec. Tesařské práce – bednění prováděl František Černoch, Antonín Murcek, Josef Bryja a Vojtěch Lichovník. Materiál byl dovážen jedním autem – valník Praga S5T, které řídil Jan  Lichovník. Po nákupu traktoru Z 25A a vlečky 3,5 tuny, který byl přidělen Karlu Gintarovi, byl posílen dovoz materiálu na stavěné kravíny. Dále družstvo pořídilo starší traktor Škoda 30 z STS Vítkov, který byl přidělen Václavovi Gintarovi.

Mechanizace

Prvním velkým traktorem v družstvu byl Zetor Super 50, se kterým jezdil Vladimír Vladař. Protože  pozemky z počátku nebyly sceleny, hodně práce se provádělo koňskými potahy. Práce jako rozmetání hnojiv, kydání hnoje, sázení brambor, okopávka krmné řepy se vykonávaly ručně. Sběr brambor se z počátku uskutečňoval traktorovým vyorávačem TEK a koňskými vyorávači „čert“. Prvním mechanizátorem byl Vladimír Vladař. Zároveň mechanizační středisko bylo zřízeno ze stodoly Vladimíra Vladaře, č. p. 17. Nafta byla dovážená v sudech, později při přemístění strojů do nově budovaného střediska v cisterně.

Prodej slepic na náměstí ve Vítkově.

Takové samozřejmosti, jako vyasfaltovaná cesta a zpevněné komunikace na středisku, v té době nebyly. Nafta se musela přečerpávat na cestě a traktorem dovážet v cisterně do střediska, kde se ručně  přečerpávala do strojů.

V deštivém počasí se na dosud nezpevněném středisku tvořily hluboké koleje,  které nebylo téměř možné pěšky projít, jak vzpomínají pamětníci. Dokazují to i přiložené snímky záplav.

Sýpka a kanceláře

Sklady náhradních dílů byly nejdříve umístěné v kůlně Cyrila Schillera, č. p. 45, který vykonával práci hlavního skladníka. Po vystavění dílen a skladu byly přemístěné do nových budov.

Tři nejstarší kravíny na středisku ve Větřkovicích.

Taktéž prostory pro sýpku byly nejdříve zřízené přestavěním stodoly u Josefa Šolastra, č. p.111,  zpevněním stropu a vyztužením sloupů nesoucí patro. V přízemí této stodoly byly umístěny stroje.

Sýpka na obilí, která vznikla po reknstrukci stodoly Karla Gintara.

Později se přistoupilo k rekonstrukci stodoly Karla Gintara č. p. 64 na sýpku, protože tato stavba  navazovala na budované středisko družstva.

Prozíravé od našich předchůdců bylo, že výstavbu směřovali do jednoho místa, aby všechny provozy, které na sebe navazovaly, byly pohromadě na jednom středisku. To v tehdejší době nebylo zvykem, o čemž svědčí skutečnost, že řada zemědělských podniků má oddělené provozy živočišné výroby, rostlinné výroby a mechanizace.

Tuto výhodu uceleného areálu oceňujeme i v dnešní době, kdy je již řada staveb rekonstruovaná. Přináší to snížené náklady na dopravu, organizační výhody a v neposlední řadě lepší zajištění bezpečnosti  jednotlivých objektů.

Kanceláře JZD byly nejdříve zřízeny v budově MNV č. p. 148 v přízemí, v poschodí byly kanceláře MNV. Později byla postavena administrativní budova a kanceláře se do ní přemísťovaly v roce 1972. Nebylo však jednoduché získat v té době povolení na výstavbu administrativní budovy. Byla proto postavena čtyřbytovka a po mnoha jednáních a dokazováních byla uznána pro účel, kterému slouží dodnes.

Vazné ustájení dojnic v původních kravínech z 60. let.

 

Sloučení s JZD Jelenice

Od 1. 1. 1961 bylo JZD Větřkovice sloučeno s JZD Jelenice a vzniklo JZD Dubina Větřkovice, které mělo celkem 1 111 ha zemědělské půdy. JZD Jelenice bylo založeno již v roce 1955.

Téměř celá obec Jelenice byla dosídlena, kromě rodiny Jana Černína a jeho sester paní Paulerové, paní Víchové (Beinhauerové) a paní Geblové.

Přistěhovaní obyvatelé většinou nebyli zemědělci a museli se proto všemu učit. Ne všichni dosídlenci zůstali v obci. Například na č. p. 2 zanechali opuštěné hospodářství a místní lidé se museli o zvířata postarat a později je odkoupit. Prvními zakladateli družstva byli František Dušek, Josef Fiala, Jaroslav Dušek a Alois Koudelka. Později do družstva vstoupili ostatní hospodáři, poslední v roce 1960.

Předsedu družstva nejdříve vykonával Josef Fiala, účetního a práci na poli řídil Jan Fiala, zootechnika  zastával František Dušek.

Na snímku z roku 1960 před sloučením.

Obilí se nejdříve skladovalo u pana Černína č. p.10 a u pana Fialy č. p. 3, než se odvezlo do výkupu.  Brambory se skladovaly ve sklepích po chalupách. Na č. p. 2 byl vepřín a nový kravín se postavil u pana Černína.

Josef Fiala (vlevo), který spoluzakládal družstvo v Jelenicích v roce 1955.

Obsekávání obilí před sklizní žacím strojem v JZD Jelenice. Na snímku zleva Jan Fiala, Anna Hlaváčová a Anna Litomerická.

 

JZD Dubina Větřkovice

V roce 1961 přišel do JZD Dubina Větřkovice jako mechanizátor František Hopp z Vítkova, který přešel z STS Vítkov. Bezpečnostním a požárním technikem byl jmenován Vladimír Vladař, který zároveň vykonával práci traktoristy. Stavební činnost zajišťovala stavební četa s vedoucím Karlem Moravcem.

Od roku 1961 byl předsedou družstva Ing. Pavel Chovaneček. Ekonomickou část měl na starosti František Beniške, později Vítězslav Čech, Herma Vladařová, Ing. Gebauer a následoval Ing. Ivan Draisaitl. Rostlinná výroba byla rozdělena na tři skupiny. Horní skupinu vedl Adolf Šamárek, č. p. 6, střední skupinu Edvin Vladař, č. p. 49 a dolní skupinu Josef Černoch, č. p. 29. Agronoma vykonával Jaroslav Zeisberger, č. p. 34. Živočišnou výrobu měl na starosti František Urbánek. Přehled o jednotlivých vedoucích pracovnících ukazuje tabulka v příloze.

Živočišná výroba byla zpočátku roztříštěna po jednotlivých hospodářstvích členů družstva. Později se začalo s adaptací budov pro prasata.

Ing. Pavel Chovaneček, předseda JZD Dubina Větřkovice od roku 1961 až do roku 1973.

Pro výkrm sloužila stodola Františka Gintara, Nové Vrbno č. p. 63 a Anny Ellerové, Větřkovice č. p.142. Pro  prasnice byly zrekonstruovány prostory Vincence Lichovníka, č. p. 12. Porodna prasnic byla postavena v roce 1962. První ošetřovatelé byli manželé Lichovníkovi z č. p.12. Krmilo se třikrát denně. Po roce 1967 se  přistoupilo na časný odstav selat ve stáří čtyř týdnů a ošetřování na směny. Tím se zvýšil počet odchovaných selat na prasnici z 8 na 18 až 21.

Vepřín byl postaven v roce 1967, kdy do něho byla naskladňována selata od předvýkrmu. Součástí vepřína byla pařící kolona, ze které se pařené brambory uskladňovaly v silážních jamách a postupně zkrmovaly prasatům ve výkrmu.

V roce sloučení s JZD Jelenice byla ještě ustájena prasata ve výkrmu v Jelenicích na č. p. 34 u Štenclů a prasnice na č. p. 2 vedle Fialů. Po roce 1967 byly tyto stáje zrušeny a prasata převezena do stájí ve Větřkovicích. Stáj u Fialů byla zrekonstruována na odchov mladého dobytka. Kravín v Jelenicích byl  rekonstruován na porodnu prasnic a odchovnu selat. Tím bylo zajištěno dostatek selat pro vepřín ve  Větřkovicích.

Živočišná výroba

V letech 1960 –1961 byly postupně vystavěny tři kravíny, každý s kapacitou 96 ustájovacích míst. Krmení a dojení probíhalo třikrát denně. V roce 1964 se přešlo na ošetřování dvakrát denně. Dojilo se do konví a mléko převáželo do bazénů. Telata se odchovávala v přistavěném teletníku u III. kravínu. Mladý dobytek byl ustájen a odchováván na č. p. 38 u Hoppů a ve stodole u Hluchých. Vyháněl se na pastvu. Určité období
byly jalovice také ustájeny na pastvě v přístřešku z celtoviny umístěném v blízkosti lesíka Křiku.

Rovněž dojnice byly vyháněny v období od května až do zámrazu na pastvu a bylo období, kdy se vyháněly až na louky na Petrušce. Pastviny byly na přilehlých pozemcích za střediskem.

Výstavba čtvrtého kravínu v roce 1965. V popředí jsou silážní žlaby.

V šedesátých letech se většina polních prací dělala ručně a dopravním prostředkem byl koňský vůz.

Opravárenskou činnost od počátku družstva zajišťovali kováři Štěpán Bayer a Richard Pustějovský. Stolařské práce – řezání prken, prováděl
Stanislav Krajíček.

Sklad hnojiv byl zřízen u Vladimíra Vladaře č. p. 17, Bohumíra Vladaře č. p. 60 a Františka Hoppa č. p. 21. Pro potřeby dosoušení trav na semeno byly umístěny dosoušecí rošty do stodoly Františka Hellebranda č. p. 68.

Rostlinná výroba

V rostlinné výrobě se později započalo s novými úpravami honů a prováděla se tehdy velmi módní meliorace. V té době byla oseta pole
v plném rozsahu na nově utvářených honech. Ne všechny plodiny se proto dostaly do vhodných půdních podmínek, a to v následujících letech ovlivnilo hektarové výnosy.

Proto se družstvo rozhodlo, vzhledem k půdním podmínkám a k nadmořské výšce polí, na kterých hospodařilo, pro specializaci podle přírodních podmínek, ale bylo nuceno specializovatvýrobu i podle tehdejších závazných plánů. Přistoupilo se ke specializaci rostlinné a živočišné výroby, začaly se vypracovávat bilance, na ně navazující investiční výstavba a zajištění mechanizace.

Přestože bylo rozhodnuto, že katastr družstva se nachází v tzv. dešťovém stínu, z realizace závlah nejdříve sešlo, naopak se provedly meliorace pozemků, které pak byly z luk a pastvin převedeny do orné půdy. Převzala se i půda z Plemenářského statku Vítkov. Výstavba závlah se realizovala až koncem 70. let a sloužila k závlazepastvin nad střediskem.

Na snímku z roku 1960 před sloučením.

Významní pěstitelé brambor

Po celou dobu 60. let byly klimaticky nepříznivé roky a to se odráželo i na výnosech. Postupně se družstvo specializovalo na pěstování brambor za spolupráce se specialisty Výzkumného ústavu bramborářského, zkoušely se nové odrůdy brambor a po sklizni byl hlavní důraz kladen na kvalitní uskladnění brambor, ať již konzumních
či sadbových. Spolupracovali jsme s jinými pěstiteli brambor z Českomoravské vrchoviny, začaly se nakupovat odrůdy z Holandska a Německa.
Sadbové brambory ve velkém družstvo dodávalo tehdejší Osevě, která je dále dodávala jiným producentům. S tím úzce souvisel nákup sazečů brambor a sklízecích strojů.

V roce 1975 byl v kooperaci se Zeleninou Ostrava vybudován velkokapacitní sklad brambor s kapacitou 280 vagónů brambor s tehdy moderním paletovým uskladněním a loupárnou brambor. Denně družstvo expedovalo v průměru 12 tun loupaných brambor a ročně se v průměru zpracovalo na 400 vagónů brambor. Na loupárně
brambor bylo zaměstnáno 40 až 50 žen na lince. Prodej brambor byl smluvně zajištěn přes Mrazírny Opava a Zeleninu Ostrava. V té době
sklad a loupárna byly nejmodernějšími zařízeními nejen v regionu, ale i v republice.

Skupina žen při sklizni lnu.

Sklizeň brambor – ruční a kombajnová.

 

Vedle toho, že se hospodařilo na polích a ve stájích, bylo nutné, a to se podařilo, zajistit zlepšení finanční situace v družstvu. Naši členové začali pracovat i v tzv. přidružené výrobě, ve stavební činnosti, dopravě a ostatních nezemědělských profesích, mezi které také patřila autodílna v Opavě a montážní skupina. Tím se významně posílila hospodářská  samostatnost družstva a družstvo mohlo zajistit zdroje pro investiční
výstavbu.

Většina staveb, které pochází z 60 až 8O let byla postavena stavební skupinou zemědělského družstva. Nelze nezmínit výstavbu bytovek,
opravy rodinných domů, zajímavou výstavbu našeho kulturního domu, kdy společně s obcí se sdružily finančních prostředky.

Sklizeň brambor – ruční a kombajnová.

Výstavba kulturního domu ve Větřkovicích.

Sloučení s JZD Vítěz Březová a samostatnost od roku 1993

Po celých padesát let hospodaření našeho družstva, ať se střídali  funkcionáři v obci či v družstvu, byla příkladná spolupráce mezi družstvem a obcí, což se projevovalo na slušném nejen společenském životě v obci.

Družstvo se stalo známým pěstitelem brambor, a to i po 1. lednu 1976, když se sloučilo s tehdejším Jednotným zemědělským družstvem
Březová.

Přestože původní název byl JZD Vítěz Březová se sídlem ve Větřkovicích, postupně se centrum družstva stěhovalo do Březové. Proto se vystavěla i spojovací cesta mezi oběma obcemi a v Březové se vystavěla správní budova, později přistavěla velkokapacitní jídelna a vývařovna pro 700 strávníků, rovněž se začaly stavět centrální dílny.

Po převratu v roce 1989 se začalo konkrétně uvažovat o rozdělení  velkého zemědělského celku a naši družstevníci rozhodli, že budou
opět hospodařit samostatně. To se uskutečnilo od 1. 1. 1993. Dne 7. dubna 1993 bylo tak zapsáno u příslušného obchodního rejstříku Zemědělské a obchodní družstvo Větřkovice.

Tomu předcházela jednání o rozdělení majetku, ale ještě předtím  probíhal náročný proces podle tzv. transformačního zákona družstev, kdy

mohli ti, co o to požádali, z družstva vystoupit a požádat o vrácení  vneseného majetku do družstva, případně v tzv. restitučním procesu požádat o vydání majetku z družstva.

Je třeba pro úplnost uvést, že u nás, až na výjimky, k hromadnému vystoupení z družstva nedošlo, členové neměli ani zájem nahradit  družstevní hospodaření zemědělským hospodařením v akciových nebo jiných obchodních firmách.

Dne 20. ledna 1997 skupina členů po zralé úvaze založila zcela nový subjekt, vrátila se k původnímu názvu Dubina. Protože však tento název již existoval, byli jsme nuceni ho rozšířit na Zemědělské a obchodní družstvo Slezská Dubina a toto družstvo navazuje na 50letou tradici zemědělského družstevnictví v našem regionu.

V roce 2000 nás navštívili někteří členové tehdejšího Zemědělského družstva Mír ve Fulneku a požádali nás, abychom převzali zemědělské
hospodaření a zemědělskou výrobu v částech tohoto družstva a to v Moravských a Slezských Vlkovicích a Dolejších Kunčicích. To bylo po zralé
úvaze a po nejnutnější přípravě realizováno a družstvo dnes hospodaří i v těchto obcích. Také v těchto částech okresu Nový Jičín prošli lidé pracující v zemědělství náročným a nelehkým obdobím.

Rozšíření katastru hospodaření

V Dolejších Kunčicích vzniklo zemědělské družstvo na přelomu let 1950 – 1951. Souběžně vznikly na tomto katastru statní statky patřící pod statky v Heřmanicích. Státní statky nabízely vlastníkům finanční výhody, protože byly více dotovány státem a během 10 let tak převzaly většinu zemědělských pozemků v Dolejších Kunčicích.

Ve Vlkovicích vzniklo zemědělské družstvo až v roce 1959. Samostatně hospodařilo do roku 1974, kdy bylo sloučeno s JZD Heřmanice. Tento svazek trval necelé dva roky a na přelomu let 1975 – 1976 došlo ke sloučení JZD Vlkovice, státní statky Dolejší Kunčice a JZD Fulnek. V 80

letech k tomuto společnému družstvu bylo přiřazeno ještě JZD Děrné.

Máme proto s těmito zemědělci něco společného, a to direktivně  stanovené slučování. Snad i proto bylo historicky dáno vytvořit společný
zemědělský podnik, založený na dobrovolném rozhodnutí členů a vlastníků půdy. Nedávné úspěšné setkání rodáků z Vlkovic svědčí o jejich soudržnosti a píli, snaze něco vytvořit, zorganizovat. Také rodák z Vlkovic Dušan Lederer, nynější starosta Větřkovic, je toho důkazem.
Rozsáhlé investice se spoluúčastí EU

V příloze uvádíme výčet nemovitostí, které družstvo postavilo nebo zrekonstruovalo. Za zvláštní zmínku stojí investice postavené s finanční
spoluúčastí Evropské unie. Z programu SAPARD (předvstupní evropský investiční program) jsme zrekonstruovali v roce 2004 kravín ve Vlkovicích na zimoviště pro masný skot. Z programů po vstupu do EU jsme zatím nakoupili některé zemědělské stroje, vystavěli moderní kravín pro 280 dojnic s dojírnou 2x10 a jímkou na 960 m3 oplachových vod, zrekonstruovali jsme jímku na skladování kejdy prasat s kapacitou
755 m3.

Vyřízení těchto administrativně náročných dotací nám umožnilo více investovat a včas se tak připravit na období, kdy budou přísněji kontrolovány

směrnice EU na skladování statkových hnojiv, ustájení zvířat z pohledu welfare (pohody) a další podmínky pro hospodaření v zemědělství.

Čeká nás ještě vybudování sušárny obilí a výměna střechy a ventilace na bramborárně, na které již máme podepsanou smlouvu na dotaci
z Programu rozvoje venkova pro příští rok.

Protože systém vyplacení dotací z těchto zdrojů je takový, že žadatel musí nejdříve vše zrealizovat, zaplatit a teprve potom dostane vyplacenou přiznanou dotaci, je to velmi náročné na finanční tok peněžních prostředků.

Rozsáhlé investice se spoluúčastí EU

V závěru je třeba zmínit možnost začátkem 90. let restituovat majetek vložený nejen našimi členy do družstva a diskutovalo se, zda nedojde k rozpadu družstev. Hledala se forma pro optimalizaci hospodaření v zemědělství a podnikání v zemědělství. U nás se drtivá většina zúčastněných rozhodla pro pokračování zemědělské produkce v našem družstvu a tak, jak zmiňujeme výše, pod názvem Zemědělské a obchodní družstvo Slezská Dubina.

Je třeba podotknout, že toto rozhodnutí neodpovídalo politické atmosféře v té době, a proto dík patří všem, kteří citlivě vykonali hodně práce, abychom se sešli na dnešních oslavách v ekonomicky silném a slušně hospodařícím zemědělském podniku, a to i při všech výkyvech vnějších vlivů a v názorech na české zemědělství. Troufáme si říci, že naše družstvo je konkurence schopné, má a plní svou koncepci rozvoje, sleduje trendy v hospodaření a stojí na pevných základech.

Jsme si vědomi, že se musíme citlivě přizpůsobit hospodaření v krajině, obnovovat a trvale udržovat remízky, vodní plochy a ostatní prvky dotvářející krajinu. Jsme součástí historického Vítkovska, jehož obyvatelé to v posledních sedmdesáti letech neměli jednoduché. Jsme

přesvědčeni, že naše družstvo přispívalo a přispívá ke slušnému žití nejen v naší obci. To byl také důvod, že jsme si dovolili Vám a všem ostatním připomenout, že před padesáti lety bylo ve Větřkovicích založeno zemědělské družstvo.

Pracovníci dílen v březnu 1970

Pracovníci dílen v 29. prosince 1989.

Přehled vedoucích pracovníků od roku 1958

Předsedové družstva     
1958 – 1960 Hellebrand Karel
1961 – 1973 Ing. Chovaneček Pavel
1973 – 1975 Ing. Gebauer Milan
1976 – 1986 Vícha Jan
1986 – 1992 Ing. Čurda Jiří
1993 – 1997 Ing. Homola Václav
1997 Ing. Hellebrand František

Ekonomové
1961 – 1966 Čech Vítězslav
1967 – 1968 Ing. Gebauer Milan
1969 – 1975 Ing. Draisaitl Ivan
1976 – 1978 Ing. Kurz Ivan
1978 – 1991 Ing. Draisaitl Ivan
1991 – 1992 Ing. Slípek Zdeněk
1993 Ing. Řehounková Marie

Účetní
1958 – 1974 Beniške František
1958 – 1967 Sommer Čeněk
1960 – 1993 Vladařová Hermína
1962 – 1964 Paulerová Marie
1964 – 2003 Cihlářová Helena
1971 Cihlářová Bohumíra
1972 – 1992 Ing. Víchová Marie
1979 Jahnová Alena
1985 Knedlová Marie
1994 – 1997 Uvírová Jana
1980 Schillerová Emilie     

Zootechnici
1958 – 1964 Urbánek František
1958 – 1961 Murcek Vincenc
1966 – 1979 Ing. Mrkva Duncan
1962 – 1972 Hellebrand Karel
1964 – 2001 Večeřová Květoslava
1965 – 1993 Bambušková Eva
1973 – 1976 Ing. Homolová Marie
1977 – 1993 Beníšková Marie
1980-91, 2001 Šenková Lenka
1976 – 1989 Vladař Jan
1976 – 1992 Nechanický Rostislav
1993 – 1995 Mikulenka Vladimír
1995 Jaroš Marián
2000 Ing. Procházková Marta

Agronomové
1958 – 1985 Zeisberger Jaroslav
1971 – 1975 Prošek Antonín
1973 – 1984 Ing. Homola Václav
1984 – 1992 Ing. Novák Božetěch
1993 – 1997 Ing. Hellebrand František
1998 Ing. Vícha Petr

Mechanizátoři
1958 – 1960 Vladař Vladimír
1961 – 1978 Hopp František
1978 – 1992 Ing. Haas Karel
1987 Dubový Miroslav
1963 – 1977 Beníšková Marie (technik mech.)

Technici rostlinné výroby
1958 – 1961 Černoch Josef
1958 – 1961 Šamárek Adolf
1958 – 1978 Vladař Edvín
1962 – 1964 Moravec Karel
1961 – 1975 Fiala Jan
1965 – 1968 Gintar Karel
1963 – 1977 Beníšková Marie (hospod. stř.)
1973 – 1993 Černín František
1976 – 1993 Moravec František
1996 – 2004 Hadámek Vojtěch
2000 Bordovský Jaromír     

Přidružená výroba
Stavební skupina
1960 – 1961 Moravec Karel
1965 – 1976

1961 – 1964 Kráčala František

Autodílna Opava 1969 – 1982
Křižanovský Augustýn
Hrbáčová Zdeňka

Montážní skupina 1972 –1992
Groda Josef
    
Vedoucí bramborárny
1976 – 1978 Ing. Šenk Kurt
1978 – 1985 Vladař Edvín
1986 – 1992 Cihlářová Marie
1993 – 1998 Gintar Václav     

Skladníci RV
1958 – 1976 Schiller Cyril
1976 – 1992 Jahn Ferdinand
1989 Vladař Jan
    
Vedoucí dílen
1961 – 1964 Hopp František
1964 – 1981 Gintar Václav
1981 – 1989 Lederer Dušan
1990 – 2005 Týn Miroslav
2006 Bordovský Jaromír    

Investiční výstavba a rok uvedení do provozu

KRAVÍN I.
KRAVÍN II.
HALA SUŠIČKY
KRAVÍN III.
KŮLNA NA SLÁMU
SÝPKA
VODOVOD
JALOVÁRNA PRASNIC
PORODNA PRASNIC VĚTŘKOVICE
VODOVOD
GARÁŽE
GARÁŽE A DÍLNY
KRAVÍN IV.
SILÁŽNÍ JÁMA
KEJDOVÁ JÍMKA – VEPŘÍN
VEPŘÍN 1000
KŮLNA – TELETNÍK
TERMOSKLAD
ADMINISTRATIVNÍ BUDOVA
LOUPÁRNA
OMD VĚTŘKOVICE
SILÁŽNÍ JÁMA
HNOJIŠTĚ
MOSTNÍ VÁHA + POSKLIZŇOVKA
SENÍK VĚTŘKOVICE
POŽÁRNÍ NÁDRŽ
DOJÍRNA – BUDOVA
NADZEMNÍ JÍMKA NA KEJDU
NOVÝ OVČÍN DOLEJŠÍ KUNČICE
KRAVÍN K174 VLKOVICE
SENÍK VLKOVICE
SILÁŽNÍ JÁMA VLKOVICE

1960
1960
1961
1961
1961
1961
1961
1962
1962
1963
1964
1964
1965
1966
1967
1967
1972
1975
1974
1976
1980
1983
1985
1985
1988
1990
2006
2006
nákup Dolejší Kunčice
nákup Vlkovice
nákup Vlkovice
nákup Vlkovice

1995 plynofikace







1995 plynofikace

2007

2007
2000

1996 plynofikace
1995 plynofikace




2007





2004