Založení Jednotného zemědělského družstva

Historie zemědělského družstva ve Větřkovicích, hospodařícího v krajině na náhorní planiněmezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy, začíná28. září 1958 v sále tehdejšího pohostinství U Benků, kde se sešli naši předchůdci, ale i někteří současní členové našeho družstva, aby na svolané ustavující schůzi založili Jednotné zemědělské družstvo ve Větřkovicích.

Vedení zemědělského družstva v roce 1961. Zleva předseda Ing. Pavel Chovaneček, pokladní Čeněk Sommer, mechanizátor a nákupčí František Hopp, stavbyvedoucí Karel Moravec, ekonom Vítězslav Čech a zootechnik Karel Hellebrand.

Samozřejmě založení bylo poplatné tehdejší době, schůze vedle zakládajících členů se zúčastnili, tak jak to tehdy bylo zvykem, zástupci politických a správních institucí tehdejšího okresu Vítkov a naší obce. Předtím než družstvo bylo založeno, archivní materiály zmiňují „nábor“ do družstva. Celkem ke dni založení družstva podalo přihlášku 110 zemědělských usedlostí s 855 hektary zemědělské půdy, z toho bylo 602 hektarů orné půdy.

Celkem vstoupilo do družstva 108 členů, z toho 82 mužů a 26 žen. Do družstva nevstoupili tři zemědělci, kteří dále hospodařili na svých hospodářstvích. Kronika zmiňuje, že před založením družstva v zásadě nebyli v obci sedláci, kteří by byli v úpadku, tehdejší dodávkové úkoly byly plněny a překračovány.

Do představenstva byli na ustavující schůzi zvoleni členové:
Hellebrand Karel č. p. 71
Beniške František č. p. 116
Černoch Josef č. p. 29
Hopp František č. p. 21
Cihlářová Marie č. p. 9
Vladař František č. p. 52
Urbánek František č. p. 97
Sommer Čeněk č. p. 26
Schiller Cyril č. p. 80
Panáčková Marie č. p. 24
Zeisberger Jaroslav č. p. 34
Prvním předsedou družstva byl zvolen
Karel Hellebrand č. p. 71

Do revizní komise byli zvoleni členové:
Gintar Karel č. p. 64
Vladař Edvín č. p. 49
Moravec Karel č. p. 65
Lichovník Jan č. p. 10
Murcek Vincenc č. p. 134

Nad novým družstvem převzala patronát Státní banka československá, pobočka ve Vítkově, která nabídla  výpomoc zejména v účetní a administrativní agendě. V diskusi na ustavující schůzi se členové živě zajímali a připomínkovali předložené stanovy, zajímali se o termín zahájení společného hospodaření a zda počet členů bude dostatečný pro obdělávání tolika hektarů zemědělské půdy.

Z výroční schůze družstva. Zprava Karel Grossmann, Jan Vladař, Karel Šolaster.

Zprava M. Gintarová, A. Víchová, H. Jahnová, M. Víchová, M. Šenková st. a M. Šenková ml.

Václav Gintar. Tesařské práce dělal František Černoch. Veškeré práce byly prováděny ručně včetně míchání malty, k dispozici nebyla žádná míchačka.

Adaptace a nová výstavba

Dále byly adaptovány stodoly u Marie Cihlářové, č. p. 9 a Josefa Hoppy, č. p. 47 na výkrmny slepic. Výkrm měl na starosti František Urbánek. Slepice se prodávaly živé na trhu na náměstí ve Vítkově, jak je vidět na dobových fotogratiích. Po dokončení výstavby drůbežáren se začalo s výstavbou prvního a druhého kravínu. Rovněž tyto práce byly prováděny ručně, bez mechanizace. Práce byly zahájeny výkopem základů, které prováděli: Miroslav Panáček, Marie Panáčková, Václav Gintar, Josef Machovský a Karel Gintar.  Stavbyvedoucím byl Karel Moravec. Tesařské práce – bednění prováděl František Černoch, Antonín Murcek, Josef Bryja a Vojtěch Lichovník. Materiál byl dovážen jedním autem – valník Praga S5T, které řídil Jan  Lichovník. Po nákupu traktoru Z 25A a vlečky 3,5 tuny, který byl přidělen Karlu Gintarovi, byl posílen dovoz materiálu na stavěné kravíny. Dále družstvo pořídilo starší traktor Škoda 30 z STS Vítkov, který byl přidělen Václavovi Gintarovi.

Mechanizace

Prvním velkým traktorem v družstvu byl Zetor Super 50, se kterým jezdil Vladimír Vladař. Protože  pozemky z počátku nebyly sceleny, hodně práce se provádělo koňskými potahy. Práce jako rozmetání hnojiv, kydání hnoje, sázení brambor, okopávka krmné řepy se vykonávaly ručně. Sběr brambor se z počátku uskutečňoval traktorovým vyorávačem TEK a koňskými vyorávači „čert“. Prvním mechanizátorem byl Vladimír Vladař. Zároveň mechanizační středisko bylo zřízeno ze stodoly Vladimíra Vladaře, č. p. 17. Nafta byla dovážená v sudech, později při přemístění strojů do nově budovaného střediska v cisterně.

Prodej slepic na náměstí ve Vítkově.

Takové samozřejmosti, jako vyasfaltovaná cesta a zpevněné komunikace na středisku, v té době nebyly. Nafta se musela přečerpávat na cestě a traktorem dovážet v cisterně do střediska, kde se ručně  přečerpávala do strojů. V deštivém počasí se na dosud nezpevněném středisku tvořily hluboké koleje,  které nebylo téměř možné pěšky projít, jak vzpomínají pamětníci. Dokazují to i přiložené snímky záplav.

Přívalové deště způsobovaly záplavy a starosti i v minulosti.

Sýpka a kanceláře

Sklady náhradních dílů byly nejdříve umístěné v kůlně Cyrila Schillera, č. p. 45, který vykonával práci hlavního skladníka. Po vystavění dílen a skladu byly přemístěné do nových budov.

Taktéž prostory pro sýpku byly nejdříve zřízené přestavěním stodoly u Josefa Šolastra, č. p.111,  zpevněním stropu a vyztužením sloupů nesoucí patro. V přízemí této stodoly byly umístěny stroje.

Sýpka na obilí, která vznikla po reknstrukci stodoly Karla Gintara.

Později se přistoupilo k rekonstrukci stodoly Karla Gintara č. p. 64 na sýpku, protože tato stavba  navazovala na budované středisko družstva.

Prozíravé od našich předchůdců bylo, že výstavbu směřovali do jednoho místa, aby všechny provozy, které na sebe navazovaly, byly pohromadě na jednom středisku. To v tehdejší době nebylo zvykem, o čemž svědčí skutečnost, že řada zemědělských podniků má oddělené provozy živočišné výroby, rostlinné výroby a mechanizace.

Tuto výhodu uceleného areálu oceňujeme i v dnešní době, kdy je již řada staveb rekonstruovaná. Přináší to snížené náklady na dopravu, organizační výhody a v neposlední řadě lepší zajištění bezpečnosti  jednotlivých objektů.

Kanceláře JZD byly nejdříve zřízeny v budově MNV č. p. 148 v přízemí, v poschodí byly kanceláře MNV. Později byla postavena administrativní budova a kanceláře se do ní přemísťovaly v roce 1972. Nebylo však jednoduché získat v té době povolení na výstavbu administrativní budovy. Byla proto postavena čtyřbytovka a po mnoha jednáních a dokazováních byla uznána pro účel, kterému slouží dodnes.

Tři nejstarší kravíny na středisku ve Větřkovicích.

Vazné ustájení dojnic v původních kravínech z 60. let.

Sloučení s JZD Jelenice

Obilí se nejdříve skladovalo u pana Černína č. p.10 a u pana Fialy č. p. 3, než se odvezlo do výkupu.  Brambory se skladovaly ve sklepích po chalupách. Na č. p. 2 byl vepřín a nový kravín se postavil u pana Černína.

Josef Fiala (vlevo), který spoluzakládal družstvo v Jelenicích v roce 1955.

Na snímku z roku 1960 před sloučením.

Obsekávání obilí před sklizní žacím strojem v JZD Jelenice. Na snímku zleva Jan Fiala, Anna Hlaváčová a Anna Litomerická.

JZD Dubina Větřkovice

Ing. Pavel Chovaneček, předseda JZD Dubina Větřkovice
od roku 1961 až do roku 1973.

Pro výkrm sloužila stodola Františka Gintara, Nové Vrbno č. p. 63 a Anny Ellerové, Větřkovice č. p.142. Pro  prasnice byly zrekonstruovány prostory Vincence Lichovníka, č. p. 12. Porodna prasnic byla postavena v roce 1962. První ošetřovatelé byli manželé Lichovníkovi z č. p.12. Krmilo se třikrát denně. Po roce 1967 se  přistoupilo na časný odstav selat ve stáří čtyř

týdnů a ošetřování na směny. Tím se zvýšil počet odchovaných selat na prasnici z 8 na 18 až 21.

Vepřín byl postaven v roce 1967, kdy do něho byla naskladňována selata od předvýkrmu. Součástí vepřína byla pařící kolona, ze které se pařené brambory uskladňovaly v silážních jamách a postupně zkrmovaly prasatům ve výkrmu.

V roce sloučení s JZD Jelenice byla ještě ustájena prasata ve výkrmu v Jelenicích na č. p. 34 u Štenclů a prasnice na č. p. 2 vedle Fialů. Po roce 1967 byly tyto stáje zrušeny a prasata převezena do stájí ve Větřkovicích. Stáj u Fialů byla zrekonstruována na odchov mladého dobytka. Kravín v Jelenicích byl  rekonstruován na porodnu prasnic a odchovnu selat. Tím bylo zajištěno dostatek selat pro vepřín ve  Větřkovicích.

Živočišná výroba

V letech 1960 –1961 byly postupně vystavěny tři kravíny, každý s kapacitou 96 ustájovacích míst. Krmení a dojení probíhalo třikrát denně. V roce 1964 se přešlo na ošetřování dvakrát denně. Dojilo se do konví a mléko převáželo do bazénů. Telata se odchovávala v přistavěném teletníku u III. kravínu. Mladý dobytek byl ustájen a odchováván na č. p. 38 u Hoppů a ve stodole u Hluchých. Vyháněl se na pastvu. Určité období
byly jalovice také ustájeny na pastvě v přístřešku z celtoviny umístěném v blízkosti lesíka Křiku.

Rovněž dojnice byly vyháněny v období od května až do zámrazu na pastvu a bylo období, kdy se vyháněly až na louky na Petrušce. Pastviny byly na přilehlých pozemcích za střediskem.

Dovoz krmení zajišťovala krmivářská četa, která dovážela na stáje jadrné krmivo, seno a slámu a to koňmi. Zelené krmení bylo dováženo traktory.

V roce 1965 byl postaven IV. kravín se čtyřmi řadami stání a modernější obsluhou, dopravou krmení ve vaničkách a dojením do potrubí.

V osmdesátých letech se mladý dobytek ustájil do nově vybudované odchovny. Průběh výstavby jednotlivých objektů na středisku ve Větřkovicích je zřejmý z přílohy, ve které jsou uvedeny termíny kolaudace těchto staveb.

Výstavba čtvrtého kravínu v roce 1965. V popředí jsou silážní žlaby.

V šedesátých letech se většina polních prací dělala ručně a dopravním prostředkem byl koňský vůz.

Krmiči při svozu slámy. Zleva Rudolf Bria, Břetislav Černín, Edvín Vladař, Jan Mička, František Hellebrand a kočí Richard Šenk.

Opravárenskou činnost od počátku družstva zajišťovali kováři Štěpán Bayer a Richard Pustějovský. Stolařské práce – řezání prken, prováděl
Stanislav Krajíček.

Sklad hnojiv byl zřízen u Vladimíra Vladaře č. p. 17, Bohumíra Vladaře č. p. 60 a Františka Hoppa č. p. 21. Pro potřeby dosoušení trav na semeno byly umístěny dosoušecí rošty do stodoly Františka Hellebranda č. p. 68.

Rostlinná výroba

V rostlinné výrobě se později započalo s novými úpravami honů a prováděla se tehdy velmi módní meliorace. V té době byla oseta pole
v plném rozsahu na nově utvářených honech. Ne všechny plodiny se proto dostaly do vhodných půdních podmínek, a to v následujících letech ovlivnilo hektarové výnosy.

Proto se družstvo rozhodlo, vzhledem k půdním podmínkám a k nadmořské výšce polí, na kterých hospodařilo, pro specializaci podle přírodních podmínek, ale bylo nuceno specializovatvýrobu i podle tehdejších závazných plánů. Přistoupilo se ke specializaci rostlinné a živočišné výroby, začaly se vypracovávat bilance, na ně navazující investiční výstavba a zajištění mechanizace.

Přestože bylo rozhodnuto, že katastr družstva se nachází v tzv. dešťovém stínu, z realizace závlah nejdříve sešlo, naopak se provedly meliorace pozemků, které pak byly z luk a pastvin převedeny do orné půdy. Převzala se i půda z Plemenářského statku Vítkov. Výstavba závlah se realizovala až koncem 70. let a sloužila k závlazepastvin nad střediskem.

Významní pěstitelé brambor

Po celou dobu 60. let byly klimaticky nepříznivé roky a to se odráželo i na výnosech. Postupně se družstvo specializovalo na pěstování brambor za spolupráce se specialisty Výzkumného ústavu bramborářského, zkoušely se nové odrůdy brambor a po sklizni byl hlavní důraz kladen na kvalitní uskladnění brambor, ať již konzumních
či sadbových. Spolupracovali jsme s jinými pěstiteli brambor z Českomoravské vrchoviny, začaly se nakupovat odrůdy z Holandska a Německa.
Sadbové brambory ve velkém družstvo dodávalo tehdejší Osevě, která je dále dodávala jiným producentům. S tím úzce souvisel nákup sazečů brambor a sklízecích strojů.

V roce 1975 byl v kooperaci se Zeleninou Ostrava vybudován velkokapacitní sklad brambor s kapacitou 280 vagónů brambor s tehdy moderním paletovým uskladněním a loupárnou brambor. Denně družstvo expedovalo v průměru 12 tun loupaných brambor a ročně se v průměru zpracovalo na 400 vagónů brambor. Na loupárně
brambor bylo zaměstnáno 40 až 50 žen na lince. Prodej brambor byl smluvně zajištěn přes Mrazírny Opava a Zeleninu Ostrava. V té době
sklad a loupárna byly nejmodernějšími zařízeními nejen v regionu, ale i v republice.

Na snímku z roku 1960 před sloučením.

Skupina žen při sklizni lnu.

Sklizeň brambor – ruční a kombajnová.

Sklizeň brambor – ruční a kombajnová.

Výstavba kulturního domu ve Větřkovicích.

Sloučení s JZD Vítěz Březová a samostatnost od roku 1993

Rozšíření katastru hospodaření

V Dolejších Kunčicích vzniklo zemědělské družstvo na přelomu let 1950 – 1951. Souběžně vznikly na tomto katastru statní statky patřící pod statky v Heřmanicích. Státní statky nabízely vlastníkům finanční výhody, protože byly více dotovány státem a během 10 let tak převzaly většinu
zemědělských pozemků v Dolejších Kunčicích.

Ve Vlkovicích vzniklo zemědělské družstvo až v roce 1959. Samostatně hospodařilo do roku 1974, kdy bylo sloučeno s JZD Heřmanice. Tento svazek trval necelé dva roky a na přelomu let 1975 – 1976 došlo ke sloučení JZD Vlkovice, státní statky Dolejší Kunčice a JZD Fulnek. V 80
letech k tomuto společnému družstvu bylo přiřazeno ještě JZD Děrné.

Máme proto s těmito zemědělci něco společného, a to direktivně  stanovené slučování. Snad i proto bylo historicky dáno vytvořit společný
zemědělský podnik, založený na dobrovolném rozhodnutí členů a vlastníků půdy. Nedávné úspěšné setkání rodáků z Vlkovic svědčí o jejich soudržnosti a píli, snaze něco vytvořit, zorganizovat. Také rodák z Vlkovic Dušan Lederer, nynější starosta Větřkovic, je toho důkazem.

Rozsáhlé investice se spoluúčastí EU

V příloze uvádíme výčet nemovitostí, které družstvo postavilo nebo zrekonstruovalo. Za zvláštní zmínku stojí investice postavené s finanční
spoluúčastí Evropské unie. Z programu SAPARD (předvstupní evropský investiční program) jsme zrekonstruovali v roce 2004 kravín ve Vlkovicích na zimoviště pro masný skot. Z programů po vstupu do EU jsme zatím nakoupili některé zemědělské stroje, vystavěli moderní kravín pro 280 dojnic s dojírnou 2x10 a jímkou na 960 m3 oplachových vod, zrekonstruovali jsme jímku na skladování kejdy prasat s kapacitou
755 m3.

Vyřízení těchto administrativně náročných dotací nám umožnilo více investovat a včas se tak připravit na období, kdy budou přísněji kontrolovány

kontrolovány směrnice EU na skladování statkových hnojiv, ustájení zvířat z pohledu welfare (pohody) a další podmínky pro hospodaření v zemědělství.

Čeká nás ještě vybudování sušárny obilí a výměna střechy a ventilace na bramborárně, na které již máme podepsanou smlouvu na dotaci
z Programu rozvoje venkova pro příští rok.

Protože systém vyplacení dotací z těchto zdrojů je takový, že žadatel musí nejdříve vše zrealizovat, zaplatit a teprve potom dostane vyplacenou přiznanou dotaci, je to velmi náročné na finanční tok peněžních prostředků.

Rozsáhlé investice se spoluúčastí EU

V závěru je třeba zmínit možnost začátkem 90. let restituovat majetek vložený nejen našimi členy do družstva a diskutovalo se, zda nedojde
k rozpadu družstev. Hledala se forma pro optimalizaci hospodaření v zemědělství a podnikání v zemědělství. U nás se drtivá většina zúčastněných rozhodla pro pokračování zemědělské produkce v našem družstvu a tak, jak zmiňujeme výše, pod názvem Zemědělské a obchodní družstvo Slezská Dubina.

Je třeba podotknout, že toto rozhodnutí neodpovídalo politické atmosféře v té době, a proto dík patří všem, kteří citlivě vykonali hodně
práce, abychom se sešli na dnešních oslavách v ekonomicky silném a slušně hospodařícím zemědělském podniku, a to i při všech výkyvech
vnějších vlivů a v názorech na české zemědělství. Troufáme si říci, že naše družstvo je konkurence schopné, má a plní svou koncepci rozvoje,
sleduje trendy v hospodaření a stojí na pevných základech.

Jsme si vědomi, že se musíme citlivě přizpůsobit hospodaření v krajině, obnovovat a trvale udržovat remízky, vodní plochy a ostatní prvky dotvářející krajinu. Jsme součástí historického Vítkovska, jehož obyvatelé to v posledních sedmdesáti letech neměli jednoduché. Jsme
přesvědčeni, že naše družstvo přispívalo a přispívá ke slušnému žití nejen v naší obci. To byl také důvod, že jsme si dovolili Vám a všem ostatním připomenout, že před padesáti lety bylo ve Větřkovicích založeno zemědělské družstvo.

Pracovníci dílen v březnu 1970

Pracovníci dílen v 29. prosince 1989.

Přehled vedoucích pracovníků od roku 1958

Investiční výstavba a rok uvedení do provozu